Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.
Ž 51,5
Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
1J 1,9
Když se někdo trápí nad svými hříchy, může to dopadnout fatálně. Člověk už nevidí žádný prostor na dýchání. Neví kudy kam. Může se z toho rozvinout hluboká deprese a ten, kdo neví jak dál, si v nejhorším případě může vzít život. Člověk, který se modlí v našem žalmu, je ale v jiné situaci. Není se svým hříchem sám. V modlitbě to říká Bohu a už na začátku žalmu ho prosí: „Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, …, očisť mě od mého hříchu.“ To je ta dobrá zpráva: Bůh je milosrdný, proto ho můžeme prosit o slitování. V modlitbě Páně se modlíme: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Tahle prosba nám připomíná, abychom i my odpouštěli. Někdy je to těžké, ale Boží odpuštění chce právě k tomu vést.
Milosrdný Bože, děkuji ti, že ti mohu přiznat své nevěrnosti a prosit o odpuštění. Prosím, pomáhej mi odpouštět druhým.
Iz 57,15–19 * 1J 3,19–24
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení