Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
Ž 8,5
Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti.
Ef 1,5-6
Není snad člověk pánem či korunou tvorstva? Nejsme snad pyšní na to, co nás odlišuje od ostatních živých tvorů a vyvyšuje nás nad ně? A přece tu zaznívá: „Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?“ Ano, co je člověk ve srovnání s tebou, Pane? „Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný! Kladu si na ústa ruku“ (Jb 40,4). A přece se nemusím před Bohem plazit po zemi a skrývat se před ním, protože Bůh se ke mně sklonil, přijal mě a má pro mě svůj plán: „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy“ (Ř 8,29-30).
Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
2Te 2,13-17 * L 13,1-5
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
[adrotate banner=“28″]