Mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu!
Ž 84,3
Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.
L 1,43–44
Jemný dotek, jedno slovo, hlas, a vše v nás se pohne. Ano, když se Bůh dotýká, proměňuje, a my jasně víme, že on je zde. Ano, je to nadpřirozené a nic pro tento proměňující dotek nemůžeme udělat. Jen Pánu otevřít dveře, které on sám pro nás otevírá. Bůh chce i k tobě dnes přijít tak jako Maria k Alžbětě. Zavolej k němu. Ano, je to nadpřirozené, když on, král slávy, přichází. Nic se tomu nevyrovná. Žádná zkušenost to nepředčí. A pak mé srdce volá tak jako Davidovo: „Mé srdce i tělo plesají.“ Své srdce nemůžeš vzít do svých rukou, ale ono samo je pohnuto nadpřirozeností okamžiku či životem s Bohem. Jeho dotyk je nadpřirozený.
Pane, prosím, ať žijeme neustále v tvé přítomnosti, třeba i v malém pokojíku, ale vždy s tebou. Děkuji ti, Pane, za pohyb mého srdce k tobě.
Zj 3,7–13 * L 1,39–56
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
