Uznej a pohleď, jak je to zlé a trpké, že opouštíš Hospodina, svého Boha, a ze mne strach nemáš.
Jr 2,19
A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.
L 15,14–15
Jeremjáš a jeho typická tvrdá kritika Izraele – Judska, respektive Jeruzaléma. V originále jako by se prorok obracel k ženě – manželce, jež byla svému muži – manželu Hospodinu – nevěrná. Nevěra, nedůvěra, „zadní vrátka“ a „pojistky“ ničí každý vztah, proč by ne (a tím spíše) vztah víry, vztah k Bohu. S modlářstvím tehdejší Izrael, jak o tom mluví Knihy královské, bojoval pořád… a prohrával. Politicky tehdejší Izrael hledal spojence proti mocné říši (novo)babylónské leckde… a dopadlo to tak, jak muselo – špatně.
Kam až může člověk padnout, dokresluje novozákonní verš z podobenství o ztraceném synu. Zničil své vztahy!
Bůh to vše neříká jako fatální odsudek, nýbrž jako zase novou šanci: žádné dno není tak hluboko, aby z něj nemohl být člověk zachráněn.
Vstávám a jdu k tobě, můj Otče.
Zj 19,4–9 * Ex 40,34–38
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení