Běda těm, kdo strojí ničemnosti; na to mají dost sil.
Mi 2,1
Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem.“
Mk 10,42-43
Je dobré občas si připomenout, proč se v Bibli prorok na některé lidi zlobí. Co ho tak popouzí a proč jim hrozí? Člověk má totiž ve dnech života za úkol plnit největší přikázání: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“ a k tomu ještě: „Miluj svého bližního jako sebe sama.“ To není laciný životní program, stojí mnoho úsilí. Sil, které od Boha dostáváme jako dar k tomuto úkolu. Blaze tomu, kdo tak činí… Ale Bible zná i lidi, kteří se zcela minuli se svým určením a žijí si jen podle svých nápadů, jako by Boha nebylo. Ti jsou příznačně nazýváni bezbožníky či svévolníky a už žalmista si stěžuje, že raší a kvetou jako tráva. Na takové se prorok zlobí, když dar životní síly promrhají v přípravě ničemných úkladů a tak se minou pravým údělem člověka.
Bože, dej, aby mé nohy nesešly s cesty, na kterou jsi mě povolal.
1Te 4,13-18 * Za 9,9-12
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení