Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.
Iz 53,5
Toho, který nepoznal hřích, Bůh kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.
2K 5,21
Možná taky moc nemáte rádi, když za vás trpí někdo jiný… Asi je namístě uvědomit si svá selhání a nějak s nimi naložit. Naše nevěrnost a nepravost je palčivý problém, ale nemá nad námi mít moc. Nemá nás definovat. Nemáme žít ve stínu svých chyb. Odpuštění taky znamená, že svým hříchům nedovolím, aby mě strašily a řídily. Jednou z věcí, které patří k Velikonocům, je naděje, že naše chyby a přešlapy nemají konečnou platnost – zemřely na kříži! Měli bychom konečně překousnout jejich smrt a nechat je odpočívat v pokoji.
Pane Ježíši, uč mě, prosím, odpouštět a opouštět hříchy. Odpouštět nejen druhým, ale i sobě samému. Já se znám. Vím, co jsem provedl. Sem tam mi to brání žít kvalitní život. Prosím, uč mě důvěřovat tvému odpuštění.
Mt 4,12–17 * Joz 2,1–24
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
