Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.
Ž 146,4
Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den?
Mt 6,27
Řeč je tady o člověku. Lidský život je krátký a rychle pomíjí. Smrtí končí všechny plány člověka, jeho touhy a sny. Opravdu? Záleží na tom, zda ve svých plánech počítáme s Bohem. Jestliže žijeme jen pro sebe, pro své zájmy a pohodlí, naše plány a tužby jsou svázány jen s tímto životem a tělem, pak smrt skutečně znamená konec toho všeho. Bůh ale vložil člověku do srdce touhu po věčnosti a sám tuto touhu dokáže naplnit. Pokud žijeme s Bohem a pro Boha, bude mít náš život smysl a věčný přesah. V tomto případě smrt neznamená konec, nýbrž naopak začátek věčné existence v přítomnosti našeho Pána a Spasitele.
Pane Ježíši, děkuji ti, že dáváš mému životu smysl a že v tobě mám naději nejen pro časnost, ale i pro věčnost.
Sk 10,37–48 * J 3,1–21