Rád sleduji vykopávky. Pod obyčejným hladkým povrchem je najednou tolik zajímavých věcí! Základy domů, sklepy, zbytky dlažeb, ošlapaný práh, dokonce i zasypaná studna. Během okamžiku je najednou na první pohled vše jasné. Lidské srdce je jako archeologické naleziště. Co všechno se objeví? Zasuté vzpomínky, šťastné i bolestivé; naše touhy, živé i ty ztracené, obrazy lidí, kteří nás formovali i deformovali. A někde velmi hluboko, na samém dně, je obraz našeho Stvořitele, velmi vzácná ikona, poškozená a přemalovaná, zapomenutá a zanesená. Nedá se ale zničit ani zapomenout. Je živá. Volá, abychom ji objevili a obnovili. My sami to ale neumíme. To Duch svatý nám připomíná, kdo jsme, a obnovuje naše srdce.

Duchu svatý, děkuji, že obnovuješ moji mysl i mé srdce.

Mt 7,7-12 * Sk 21,1-14