Můj Bože, jak tesklí duše má! Proto se na tě rozpomínám.
Ž 42,7 (K)
Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.
J 14,18
Proč má duše teskní? Protože se zdá, že Bůh je vzdálen. Protože mne život zavál pod vliv nepřátel či do nepříznivých podmínek. Mnohý člověk si v takové situaci začne stěžovat. Na osud, na okolnosti, na Boha. Žalmista jedná jinak. Vzpomíná na všechno dobré, co už se svým Bohem prožil. Připomíná si jeho dobré činy a doufá. Vždyť Bůh je věrný, jednou se zase vrátí a znovu se ozve. Všechno pak bude jiné, opět v pořádku.
Pán Ježíš Kristus slíbil při odchodu z tohoto světa svým učedníkům, a spolu s nimi i nám, že s námi zůstane až do konce tohoto věku. Nezanechá nás osiřelé, bez pomoci a zastání. A i když i on někdy zůstane dlouho zticha, jako Bůh Otec ve starozákonní době, můžeme si být jisti, že o nás ví a je nám nablízku.
Pane Ježíši, dej, prosíme, našemu srdci prožívat pevnou jistotu tvé blízkosti.
Mt 6,1–4 * Mt 13,53–58
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení