Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.
Ž 56,14 (K)
Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talitha kum,“ což se překládá: „Děvčátko, říkám ti, vstávej.“ Ta dívka hned vstala a začala se procházet.
Mk 5,41–42
Jak se vytrhuje duše a co to vlastně je? Pro žalmistu je to celé mé já: člověk, který tápe v nejistotě, pomluvách, osočování, vzájemném nepochopení, strachu z budoucna… To vše nás postupně zabíjí. To je žalmistova i má smrt, z níž nás Ježíš svým dotekem a svými slovy zachraňuje. Máme se dát do pohybu, protože pohyb znamená život. Ne přežívání! Bůh nás stvořil, nazval nás duší živou a povolal nás, abychom střežili a obdělávali zahradu. Pádem toto povolání neskončilo. On se mnou stále počítá. Jak mám žít, abych chodil ve světle živých? Nemám zabíjet duše druhých kritikou, lhostejností, zpochybňováním… Naopak mám druhé zvát do Božího světla a podobně jako žalmista jim vyprávět příběh záchrany.
Otče, děkuji za tvou záchranu ve tvém Synu a za světlo, jímž mi svítíš na cestu – za tvé Slovo.
Mt 6,1–4 * Mk 9,38–41
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení