Plesejte Bohu, naší síle!
Ž 81,2
Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci: máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.
2K 6,4.10
Vybavíme si nějakou situaci z dětství či mládí, když jsme prožívali radost? Radost nezastíněnou dalšími starostmi? Třeba z hračky, kterou jsme si přáli, a najednou jsme ji drželi v rukou, nebo z nějakého zážitku, na který jsme se dlouho těšili. Jaké to bylo? Vraťme se do toho okamžiku! Je to teď. Co cítíme? Chvějeme se, tetelíme se, výskáme, smějeme se. Objímáme. Děkujeme. V tom obraze, který jsme si vytvořili, jsme přítomni. Odsuňme z obrazu předmět tehdejší radosti a na toto místo přijměme Boha. Prožívejme s Bohem přesně tak bezprostřední radost jako tenkrát. Děkujme! Chvějme se! Plesejme! Jsme jeho děti. On nás takové chce.
Drahý Otče, který umíš snímat naše vezdejší starosti, uč nás radovat se z každodennosti, vždyť ty jsi její Stvořitel.
Mk 1,32–39 * Ga 2,1–10
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení