Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti. Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.
Jb 14,1–2
Neboť zde nemáme trvalé město, ale toužíme po tom budoucím.
Žd 13,14 (B21)
I když se člověk snaží žít podle Božích návodů, přesto se potýká s těžkými ranami. Jób utrpení, které na něj přišlo (ztráta majetku, dětí, vlastního zdraví, nepochopení jeho přátel i manželky), nerozumí, ale zápasí. Dokonce vidí vysvobození ve smrti, aby trápení unikl. Tuší však, že Bůh s ním bude i za tělesnou smrtí. My můžeme jasněji než Jób toužit po novém životě, který přichází se vzkříšením Ježíše Krista. V něm nebude ani bolest, ani trápení, ani smrt. Za obrazem budoucího trvalého města je plné kralování Boha a úplné soužití Boha s člověkem. Jako žili Adam a Eva s Bohem v ráji, tak budeme moci žít i my. Hřích už nás nebude od sebe oddělovat. Člověk bude znovuzrozen z Boha.
Pane Bože, mnohé v životě je nepochopitelné: utrpení nevinných lidí, jejich smrt; i ve svém životě nemáme mnohdy jasno. Přidržujeme se naděje ve tvé vzkříšení. To nás přivádí k novému začátku, k branám budoucího města.
L 13,31–35 * Ř 3,1–8
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení