O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa. Seděli s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.
Jb 2,11.13
Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.
Ga 6,2
Mnozí z nás mají v sobě vtisknuto slovní utěšování, kterého se nám dostávalo v dětství. Třeba když jsme si rozbili koleno, slyšeli jsme: „To nic není. Prosím tě, ty kvůli tomu naděláš!“ A to v nás zůstalo, takže když potkáváme své známé s diagnózou rakoviny nebo třeba ty, kterým umřeli blízcí na covid, máme pro ně slova útěchy typu: „To bude dobré. Musíš mít naději.“ Ti, kteří si tím prošli, říkají, že takovéto rady vnímají jako povrchní nebo arogantní ve smyslu: Nemluvme o tom nepříjemném, to nás zneklidňuje, pojďme dál k něčemu pozitivnějšímu. Jóbovi přátelé nám ukazují pravý opak, když se připojují k jeho bolesti, místo aby od ní utíkali ve snaze změnit téma a atmosféru.
Hospodine, dej nám schopnost soucítit s našimi bližními ve chvílích trápení a tuto sounáležitost také projevit.
Př 8,22–36 * Jon 1,1–16
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
