Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
Ž 25,18 (K)
Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.
L 15,7
Hřích je slovo ve společnosti téměř neznámé, které patří jen do církve, a v církvi slovo trochu zapovězené, neboť my jsme přece jako křesťané od všeho hříchu obmyti. Vědomí vlastního hříchu a následné pokání však patří mezi nejzákladnější křesťanské ctnosti; jimi se člověk hlásí ke Kristu a pak je všechny může vložit na svého Pána, který právě proto za nás zemřel a pro nás je živ. Je zajímavé, že v nebi budou mít radost ne nad těmi, kteří tam přijdou takzvaně s čistým štítem, nevědomi si jakéhokoli hříchu, ale právě nad těmi, kdo o nich vědí tak dobře, že jsou ochotni si je také přiznat a přede všemi vyznat, že plnost odpuštění mohou nalézt jen u něj.
Pane Ježíši Kriste, prosíme, slitovávej se nad všemi, kdo tě o to prosí, a dej nám poznat i tvé odpuštění.
Ř 12,9–16 * Gn 31,33–54
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
