Kdo ale rozpozná vlastní poblouzení? Od skrytých hříchů mě očisti!
Ž 19,13 (B21)
Pán vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.
1K 4,5
Když žák udělá chybu, o které ani neví, dostane horší známku. Měl by si chybu uvědomit, poučit se z ní a nechat se přezkoušet. Možná se pak dostane mezi jedničkáře. Hříchy ale nejsou chyby, kterými se člověk učí. Spíš praskliny v ledu, na kterém bruslíme před Boží tváří. Snažíme se dělat piruety, někdy nám to podklouzne, někdy klopýtáme na vratkých nohách. Padáme do prasklin a rýh, které vykroužili jiní, a mnohé přidáváme. Jde o život. Zvlášť u prasklin a hříchů, které nevidíme nebo si je nepřipouštíme. Díky Bohu je tu ale hlas, který sice nelze slyšet, a přece zní celičkou zemí, moc, která tak jako mráz zpevňuje led, zpevňuje naše životy, Bůh, který dosáhne i k hříchům skrytým a unese nejeden život.
Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!
Sk 10,37–48 * J 3,22–36
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení