Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy.
Ž 90,8
A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
Mt 6,12
Hřích si můžeme představit jako velkou temnotu, která naplňuje srdce člověka. Skrze tu temnotu nevidíme Boha a pokřivený je i náš pohled na sebe a na druhého člověka. Tajné hříchy nejsou ty, které se snažíme zakrýt před Bohem, to ani nejde. Tajné hříchy jsou ty, které pro temnotu nevidíme my sami. Jediným lékem na temnotu je světlo. Světlo Boží pravdy a lásky nám pomáhá vidět Boha, samy sebe i druhé takové, jací jsou či jací jsme, a učí nás správně milovat. Pravda a láska jsou jedno. Boží odpuštění nám a naše odpuštění sobě i druhým jsou v Kristu jedno. Proto u Boha poznání hříchu a odpuštění patří k sobě. Proto není „odpusť nám naše viny“ bez „jako i my odpouštíme našim viníkům“.
Pane, děkujeme ti, že jsi zaplatil tu nejvyšší cenu, aby lid, který seděl v temnotě, uviděl světlo odpuštění.
Fp 2,1–5 * Gn 49,29–50,14
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
