Přijdou k němu a budou se stydět všichni ti, kdo proti němu pláli vzdorem.
Iz 45,24
Opět se ho velekněz zeptal: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“ Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“
Mk 14,61–62
Pamatujete si ten pocit, když jste jako dítě byli přistiženi při lhaní, podvádění nebo nějakém, třeba i menším, přečinu? Vzpomínám, jak jsem stála před svými rodiči a styděla se. Byla to nepříjemná situace, často horší než samotné provinění. Zklamat důvěru lidí není pro nikoho příjemné. Vždy zůstává pocit hanby a prázdnoty. V mém dětství to vždy dopadlo dobře, rodiče se na mne většinou moc nezlobili a provinění mi odpustili. Představuji si s prorokem Izajášem, že jednou takto budu stát před Pánem Bohem. A věřím a doufám, že Bůh je Bohem lásky a milosrdenství, který mě přijme takovou, jaká jsem – nedokonalá, chybující a hledající spásu a odpuštění.
Pane Bože, ty víš, že jsem plná chyb a nedostatků, ale také plná naděje a důvěry, že mě na všech mých cestách provázíš a neopustíš mě.
Žd 2,1–10 * 1K 13,1–7
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení