Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu.
Ž 50,23
V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.
Ko 2,7
Oba dnešní texty nás vyzývají, abychom Bohu neustále děkovali. To by mělo být spontánní a samozřejmé – jen si připomeňme, co pro nás Bůh učinil a stále činí. Děkovat je spontánní a snadné, když se nám vede dobře. Ale v období zkoušek, utrpení či temnoty to už tak snadné a samozřejmé není. Ale právě v těchto chvílích máme myslet na vše, co nám Bůh dal, a děkovat, že je i v těchto těžkých obdobích s námi, že s námi naši bolest nese a že nás skrze ni vede dál na cestě víry a blíže k sobě.
Pane náš, děkujeme za vše, co jsi nám dal, ale i vzal, a prosíme tě: ať nás vděčnost nese nejen v radostných, ale i v nelehkých obdobích našeho života.
J 19,25–27 * Ga 5,16–26
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení