Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží.
Ž 63,9
Vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil.
2Tm 1,12
V nadpisku žalmu čteme, že byl napsán pro Davida, když se ukrýval na poušti. Jak se má David vyrovnat s tím, že mu Bůh něco zaslíbil, ale místo kralování musí utíkat před králem Saulem a bát se o život? Je s ním opravdu Bůh? Jsou daná zaslíbení skutečná? Boží cesty jsou jiné než naše a často jsou plné překážek, které musíme překonat. Bez otázek a pochybností nemůže život věřícího člověka být pravdivý. Davidův žalm je inspirací a modlitbou. Pouze v Boží přítomnosti můžeme poznat, že nás jeho pravice vždy pevně drží.
Nebeský Otče, dej se nám poznat, když tě hledáme za úsvitu i za noční hlídky. Dej nám jistotu tvého vedení i v době pouštního chladu a samoty.
Jr 1,11–19 * 1Pa 15,1–16.25–29; Moudr 4,7–20
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
