Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu.
Ž 51,17
Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám.
1J 1,3
Zacházet s hříchem, to je jako nakládat s velice výbušnou látkou. Necháváme to odborníkům na výbušniny a vyklízíme okolí. David zhřešil a je si svého provinění vědom. Našlapuje velice opatrně. A ví, že může přijít o všechno. Včetně schopnosti zpívat o Boží dobrotě. Ví, že mu právě toto obdarování může Bůh odebrat. Má na to právo. Závěr našeho žalmu a právě čtený verš nás učí, že rty otevřené pro chválu jsou Božím darem. David se dozajista nevnucuje s horlivým vyučováním hříšníků. To Pán Bůh musí otevřít! A podobně by se nikdo z nás neměl vrhat do veřejné činnosti sám o sobě. Čekej na Hospodina! „Zkroušený duch, to je oběť Hospodinu,“ říká dále žalm. Tím zkroušeným duchem nepohrdá Bůh a nakonec ani lidé.
Pane, nauč mne tiše čekat na tvé povolání!
J 16,16–23a * J 16,5–15
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
