Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.
Ž 3,6
Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali.
Mk 16,9–10
Žalm 3 můžeme číst jako předobraz Kristova vzkříšení. Ulehnutí znamená uložení do hrobu, spánek je obrazným přirovnáním smrti a procitnutí je symbolickým vyjádřením vzkříšení. Ve Starém zákoně se hovoří o pohřbu jako o „ulehnutí k otcům“. Ale Kristus byl uložen do zcela nového skalního hrobu, kde dosud nikdo neležel. O smrti se mluví také jako o „věčném spánku“. Smrt je jako spánek, ze kterého se člověk nikdy neprobudí. Ale Kristus se probudil, procitl, povstal, neboť byl Bohem Otcem slavně vzkříšen. Každé ráno je znamením velikonočního rána, kdy můžeme vzdát chválu a dík tomu, kdo tmu hrobu i naši smrtelnost překonal světlem svého nekončícího života. Kristus vstal! Haleluja!
Díky, Pane, za novou naději a nový jas velikonočního rána.
Mk 16,1–8 * 1K 15,1–11 * 1S 2,1–8a
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
