Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu a tvé vodě.
Ex 23,25
Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.
Mt 6,31.32
Pozoruji, že si naše společnost vysoce cení soběstačnosti. I v církvi obdivujeme ty, kteří jsou nejvíc nezávislí, zralí, schopni plánovat cíle a realizovat je, pečovat o druhé, zvládat práci, vztahy a zkrátka celý život. Verš z knihy Exodus dodává našim přirozeným myšlenkovým pochodům určitou korekci. Ukazuje, že i prostředky k uspokojení našich nejzákladnějších potřeb, jako jsou chléb a voda, jsou Božím požehnáním. Jsme zaslepeni pýchou, když nevidíme, že veškerá síla, všechen um, vše, co se nám podaří vykonat a zvládnout, je v konečném důsledku projevem Boží milosti. Nejsme určeni k tomu, abychom byli soběstační a nezávislí. Místo studu za svou nesoběstačnost mohu svobodně chválit Boha.
Bože, prosím, odpusť mi iluzi mé soběstačnosti, chci sloužit tobě a přiznat ti slávu za každodenní požehnání.
L 14,15-24 * Ef 2,11-22 * Ž 105,24-45
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení