Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.
Ž 119,76
V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
L 2,25
V životě hledáme potěšení v mnoha věcech, ale často jsme nakonec zklamáni, přestože řada z nich vypadala zprvu slibně. Možná i proto, že namísto potěšení hledáme častěji spíš rozptýlení. Žalmista jde úplně jiným směrem. Hledá potěšení v projevech Božího milosrdenství vůči sobě. Nebojí se o ně žádat. Ví, že je potřebuje. Nekochá se sám sebou či vlastní zbožností. Jan Karafiát ve svém Katechismu hned na začátku vyznává, že jeho jediným potěšením v životě i smrti je to, že nepatří sám sobě, ale Kristu. Stařičký Simeon, veden Duchem svatým, vyhlížel stejným směrem. Příchod Krista na tento svět byl největším projevem Božího milosrdenství.
Duchu svatý, veď nás ke Kristu!
Mt 21,1–11 * Ř 13,8–12 * Za 9,9–10
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
