Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje.
1S 2,7
Stále na vlastním těle zakoušíme Ježíšovu smrt, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život.
2K 4,10
Pokud jsme všímaví a citliví na projevy pýchy a povýšenectví, tak pokora to dnes nemá vůbec jednoduché. Jako by byla jakousi popelkou mezi hodnotami, kterých si opravdu vážíme a které dokážeme ocenit. Možná také proto, že nám tak trochu splývá se slabostí, prostoduchostí, s neschopností se prosadit a vzít to „pevně do svých rukou“. Pro pokorného člověka jako by nebylo v tomto světě žádného místa. Leda někde v přítmí či v ústraní. Pokora, odevzdanost Bohu jako by byla jakousi životní komplikací, brzdou rozvoje, pokroku, o nějakém úspěchu ani nemluvě. O pokorném svěření se Bohu se vůbec nemluví jako o bezmocné a naivní popelce. V knize Přísloví čteme: „Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora“ (Př 15,33).
Pane, v pokoře se odevzdávám tvé moudrosti.
Mk 2,1-12 * Jk 5,13-16 * Ž 22,1-22
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
