Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou.
Ž 10,14
Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“ a vložil na ni ruce; ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.
L 13,12–13
Zajímá Boha náš svět a naše životy, nebo mu stačilo stvořit je a dnes již tvoří život někde ve vzdálených galaxiích? Přehlíží naše nešťastné hemžení jako hemžení mravenečků v obřím mraveništi světa? Má lidský život svou hodnotu ve srovnání s věčností? Kdo si smutně klade tyto otázky, možná najde odpověď v žalmech. Žalmista věří, že Bůh, který je nad časem, se dívá do času – a vidí v něm bolest a útisk. Boží pohled ale není nezúčastněným pozorováním – pozorovatel totiž nápadně drží palce tomu, kdo trpí, a nějak mu odplatí. Ani od utiskovatele není tak daleko, jak se zdá – a odplatí i jemu.
Děkujeme ti, Pane náš, za spravedlnost, které, jak věříme, se dočkáme. Prosíme o tvé milosrdenství pro nás – i pro ostatní.
J 3,1–13 * Iz 6,1–13 * Ž 68,1–19
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení