Dnešní starozákonní verš je sice tvrdým slovem Božího zákona, zároveň však i opatřením navýsost sociálním. Verš pokračuje: „Výdělek dělníka, kterého si najmeš, nezůstane u tebe do rána!“ Můžeme tudíž vidět, že jde vlastně o „pracovní právo“. Ačkoli dnes nerovný vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem určuje Zákoník práce, přece se neobejde bez problémů, a co teprve ve starověku, kdy nic takového neexistovalo! Tady je však obhájcem zaměstnance, a tedy toho závislého, sám Hospodin. Verš novozákonní odkazuje k obecnému pravidlu, co se vztahů týče: „Poslední budou první a první poslední“ (napřed zaměstnanec a poté zaměstnavatel). Nejde o obecnou formulaci, nýbrž o konkrétní jednání konkrétního člověka, neboť změnu (pokání) nelze začít od společnosti, nýbrž jedině od jednotlivce.
Pane, nauč nás milovat naše spolupracovníky, podřízené i nadřízené.

L 15,1-3.11b-32 * 1Tm 1,12-17 * Ž 12