Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro.
Ž 66,10
Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!“
J 21,17
Teprve zkoušky ukážou, jak na tom jsme. Žalmista myslí na dvě největší zkoušky Izraele – egyptské otroctví a babylónské zajetí. Tu první si Izrael nezavinil, ta druhá byla soudem nad jeho nevěrností. Ale v obou se aspoň někteří Izraelci naučili být vděčni Bohu za spásu a za odpuštění. Šimon Petr si myslí, že je lepší než ostatní učedníci, že umí Pána milovat tou láskou, která se obětuje do krajnosti. Chce mu to dokázat, ale selže při tom a třikrát zapře. Kupodivu teprve Petr, který se nevytahuje před druhými, který ví, že nemá na víc než mít svého Pána prostě lidsky rád a že jeho skutky nejsou vždy v souladu s jeho vztahem, je v očích Páně způsobilý ke službě pastýře. Kdo zná své chyby, bude totiž také schopen milovat jiné chybující a být shovívavý k jejich pokleskům.
Náš Pane, tvá cesta nás vede pohodou i ohněm zkoušek. Dej, ať z nich všichni vycházíme ryzejší, pokornější, tolerantnější, vděčnější za odpuštění a ochotnější spoléhat na tebe místo na svou sílu.
J 16,5–15 * Ef 3,14–21 * Ž 131
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení