Na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!
Ž 38,23
On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“
Mk 4,38
Žalmista se cítí ohrožen, proto volá o pomoc. Je ohrožen hlavně svým hříchem. On ví, že u lidí se pomoci nedočká. Prosí o pomoc Boha. Tento žalm se čte v některých křesťanských tradicích na začátku týdne – v pondělí ráno. Má být připomínkou toho, jak velkou bídu působí hřích. Taky my potřebujeme prosit o pomoc. Pak se žalm čte na Velký pátek, kdy si připomínáme ukřižování a smrt Pána Ježíše Krista, který zemřel za naše hříchy. Toto volání tvoří závěr žalmu a zdá se, že v něm chybí osvobozující konec. Na Velký pátek se taky mohlo zdát, že po volání o pomoc nepřišlo vysvobození. Ale my víme, že Bůh má celé dění mocně ve svých rukou. Připomeňme si to i dnes, když k Bohu budeme volat.
Mocný Pane, náš Bože, ty jsi naší záchranou. Posiluj naši důvěru v tebe i ve chvílích, kdy nevidíme vysvobození.
Mk 4,35-41 * 2K 1,8-11 * Ž 63
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení