I úpěli Izraelci k Hospodinu: „Zhřešili jsme proti tobě, opustili jsme svého Boha.“
Sd 10,10
A ty, synu, půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů.
L 1,76–77
Jak jen ti Izraelci pod nadvládou pronárodů úpěli. Opustili svého Boha, ač právě on je vysvobodil z otroctví. Tento lid se začal klanět modlám, podléhat svému okolí. Z vyvoleného národa se stalo tuctové společenství. Hrozí jim zánik – tak, že se svým okolím splynou. Chápeme, jak veliké soužení prožívají, když jim Hospodin zdánlivě oplácí jejich nevěru: „Jděte si plakat k jiným bohům, k těm, které jste si vybrali.“ Ale oni i po takovém odmítnutí dál prosí. Dál volají: „Zhřešili jsme, učiň s námi, co je dobré v tvých očích – prosíme tě, vysvoboď nás.“ A v tu chvíli se k nim milosrdný Bůh přiklonil. Nezměnil se, ani Izraelce neproměnil, ale dočista přestavěl situaci způsobenou hříchem. Slitoval se.
Pane, troskotáme, je pozdě, a právě proto se obracíme k tobě a prosíme: Pane, přijmi nás.
1Te 5,1–6 * Iz 43,8–13
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
