On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci.
Iz 50,4
Bohabojná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel říkal.
Sk 16,14 (SNC)
Probuzení obyčejně nebývá zrovna příjemné. Pronikavé řinčení budíku, respektive hlas mámy, která nás volá k realitě slovy: „Je čas vstávat, škola volá!“, jistě nepatří mezi ty nejmilejší vzpomínky na dobu dětství. Ale ani v době pozdější tomu není v zásadě jinak. I zde se nám často nechce vstávat. Hlavně tehdy ne, když se probouzíme do dne, ve kterém nás čeká něco nepříjemného – důležitá zkouška, návštěva lékaře s výhledem na nejistou diagnózu, či dokonce komplikovaná chirurgická operace. Samozřejmě, na straně druhé jsou zde i protipóly. Jsou chvíle, kdy se probouzíme plni radostného očekávání toho, co by mělo přijít. Náš text ale mluví o ještě jiném „probuzení“. O probuzení samotným Bohem! On nás probouzí skrze své slovo! Probouzí nás z duchovního spánku, letargie, lhostejnosti, probouzí nás k plnému životu!
Probuď nás, Pane, abychom byli i dnes připraveni slyšet tvé slovo.
1K 14,26–33 * Jk 5,1–6
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení