Volám k Bohu, Hospodin mě spasí.
Ž 55,17
V něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí, když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami.
2K 1,10–11
Pamatuji si, jak mě kluci jako asi pětiletou holku vyprovokovali, abych vylezla na jabloň před naším domem. Pak utekli, jenže já nevěděla, jak dolů. Tak jsem hodně silně volala na tátu. Věděla jsem totiž, že mě zachrání, sundá. Dnes jsme povzbuzováni, abychom volali k Bohu. Ne nesměle šeptali, skrývali se v koutě se svým strachem, ale abychom směle volali. Víš, že v Hospodinu najdeš záchranu? Pod jeho křídly se smíš schovat i ty, nejen dnes, ale kdykoliv, když to budeš potřebovat. Bůh není ani hluchý, ani slepý, nabízí svou pomoc, útěchu a naději nejen tobě, ale všem, kdo ho upřímně hledají a volají k němu. Volej, nezůstaň opuštěný ve svém trápení, strachu, boji ani nemoci. Vždyť Bůh je tvá spása. Otázkou ale je, jestli tomu dokážeš a chceš věřit. Otevřeš mu své nitro?
Pane, děkuji ti za to, že k tobě smím směle volat v době soužení a vím, že jsi má pomoc.
Ř 11,13–24 * 1Pa 18,1–17; Moudr 8,2–8
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
