Barnabáš – to znamená Syn útěchy – levita původem z Kypru, měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly.
Sk 4,36-37

Bohatství může být jak požehnáním, tak prokletím, a proto se moudrý raději modlí: „Nedávej mi, Bože, ani bohatství ani chudobu, abych bohat na tebe nezapomněl anebo nuzný tě nezneuctil tím, že bych kradl.“ Klíčem ke správnému zacházení s majetkem je to, kde je naše „srdce“, biblicky chápáno vůle a myšlení – k čemu jsme je „upnuli“ a na co spoléháme. Jak přemýšlíme o tom, co máme? Jako o svém vlastnictví, anebo jako o tom, co patří Hospodinu a co nám bylo jen svěřeno? Jsme svobodní použít to, pokud bude třeba, pro druhé, pro zájmy Božího království, tak jako Barnabáš, anebo svoji jistotu, zabezpečení, pohodlí nalézáme v tom, co máme?
Otče, pomoz nám, aby poklad našeho srdce byl vždy jen u tebe.

Ř 11,25-32 * Sk 27,27-44