Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.
Ž 9,3
Maria řekla: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.“
L 1,46–47
Král David naplnil Boží nařízení doslova. „Budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem,“ tak zněla Boží výzva na adresu Izraelců, kteří měli každý rok zavzpomínat na vysvobození z Egypta i na strastiplnou cestu domů. Svátky stánků, o kterých je tu řeč, trvaly celý týden a radost měla Izraelcům vydržet po celou tu dobu. Doslova se měli „oddat radosti“ (Dt 16,15). Bylo by zajímavé vystopovat, kde se vzala představa o Bohu přísném, trestajícím, nemajícím smysl pro radost. Jak nešťastné a matoucí; vždyť právě radost Hospodinova má být naší silou. Výzva k radosti prolíná celou Biblí. Není to návrh, o kterém by se mohlo diskutovat, zda jsme pro, či proti. Je to Boží výzva. Důvody a příležitosti k radosti se najdou vždycky.
Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se!
Iz 42,5–9 * Iz 32,1–8
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení