Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.
L 13,30

Žijeme-li dlouho ve tmě, stává se pro nás tma normální. Přizpůsobili jsme se. Tma ve vztazích, ve střetu civilizací, v životě bez naděje, bez lásky. Vzpomínky na doby světla už v paměti slábnou a snad už jim ani nevěříme. Ne, to není o Evropě našich časů, ale o Jeruzalémě nějakých 350 let před příchodem Krista. Nebo že by přece? Ano, máme to být my, kdo září ve tmách. Poslední, kteří budou první… Dokážeme ještě předávat Boží světlo? Být ostrovem světla v moři tmy není jen vyznamenáním, ale především úkolem.
Bože, učiň nás světlem světa, aby lidé, s nimiž se setkáme, v nás poznali tvou lásku a blízkost.

1J 2,18-26(27-29) * Ez 40,1-16