Na místě, kde se jim říká: „Nejste lid můj,“ bude se jim říkat: „Synové živého Boha.“
Oz 2,1
A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.
Ga 4,7
Dnes se nám připomíná cesta od stvoření jednotlivce svrchovaným Bohem k okamžiku, kdy je možné považovat člověka za křesťana. V naší tradici se křesťany nestáváme narozením, nýbrž tak, že se k Bohu postupně přimykáme. Na začátku této cesty je křest. Z pohledu věčnosti není důležité, kdy se jedinci daru křtu svatého dostane, zda v útlém dětství, mládí, dospívání, či v dospělosti. Důležité je stát se Božím dítětem. Zejména v naší zemi, která je zasažena sekularizací a množstvím různých duchovních směrů, je potřebné, aby z nás na každém kroku vyzařovalo synovství živého Boha.
Všemohoucí Otče, prosím tě, formuj mne skrze tvého Ducha, abych nesl tvé světlo všem těm, které cestou po tvých stezkách potkávám.
Mt 18,1–6 * Ex 32,30–33,6
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
