Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.
Ž 115,16
Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.
L 12,48
Ten kratičký verš žalmu mě hřeje u srdce. Bůh svěřil zemi Adamovi. Tedy nám, lidem. Máme ji obdělávat a střežit. Panovat nad ní i vydávat počet z toho, jak se nám to daří či nedaří. Stačí se podívat kolem domu, do parku či na celé sídliště. Neuškodí ani globální pohled, abychom viděli, jak se nám ta správa daří. Země je nám svěřena, ale naše správa zdaleka není ideální. Víme, že záleží na postoji každého jednotlivce, ale každý přitom zmůže z celkového pohledu žalostně málo. Protože země jednou vznikla, tušíme, že jednou také pomine. I Bible to potvrzuje. Oproti tomu nebesa patří Hospodinu. Ta nám naštěstí nesvěřil. Ta spravuje on sám a nikdo mu do toho nemůže mluvit. Boží království nemá konce a je dokonalé jako jeho Pán. Nic se tam nezvrtne, ať úmyslně, či omylem. V Pánu Ježíši jsme do tohoto dokonalého místa také zváni. Nebudeme ale mít možnost toto Boží dílo pokazit. Protože naše vůle bude v souladu s tou Boží. Tady se potřebujeme učit do tohoto souladu vstupovat. Kéž se nám to daří i dnes.
Nebeský Otče, děkuji za tvé dokonalé dílo. Za tento svět i za věčnost, kterou jsi pro nás připravil.
Oz 2,20–25 * Ef 1,11–14
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení