Hle, pronárody jsou jako kapka ve vědru, jak prášek na vahách.
Iz 40,15
Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.
Mt 28,18–20
Dějiny národů rostou, píšou se nové a nové knihy. Dokážou přitom dějepisci vystihnout smysl dějin? Mají vůbec dějiny národů nějaký smysl? Moje národní pýcha patří do kategorie majetku pana císaře. Co odevzdám Bohu? Co ze mě zbude, nastane-li konec dějin? Pána Boha nezajímají dějiny mého národa, ale moje curriculum vitae. Nehledá můj národ, ale hledá mě. Chce ze mě mít učedníka, který zachovává a šíří jeho přikázání, a to i proti vůli kdejakého vladaře. A jestliže moje proměna a proměna mých spoluobčanů ve světle evangelia pozitivně ovlivní můj národ, je to bonus neboli vítaná imanence nebeského království. Evangelium cílí na jednotlivce, buduje Kristovým křížem most mezi lidmi ze všech koutů světa.
Pane Bože, dej mi moudrost, abych uměl rozlišovat, co je císařovo a co je tvé. Dej mi víru, abych byl věrným a vytrvalým Kristovým učedníkem.
Pl 5,1–22 * J 9,35–41
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení