Hle, říkají: ‚Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.‘ Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země.
Ez 37,11–12
Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.
1K 15,42.44
Při pohledu na dnešní svět, na to, jak daleko se dnešní lidstvo vzdálilo biblickým zásadám, jak je jméno Boží bráno téměř jako nadávka, jak je křesťanská víra vysmívána i v kultuře, může křesťan snadno upadnout do pesimismu. Můžeme se ptát slovy písně: Kde, Pane, jsi, kde je tvá sláva? Něco podobného prožíval i prorok Ezechiel, když byl odvlečen s částí Izraelců do babylónského zajetí. On ale věřil v Boha silnějšího, než byla babylónská říše, a proto potěšoval svým proroctvím zajaté Izraelce i ty, kteří ještě zůstali v Jeruzalémě. Ještě v 19. století mnoho vědců pochybovalo, že nějaký Babylón vůbec existoval. Po Babylóně zbyly jen ruiny zasypané pískem, ale Izrael je zde. Ezechielova proroctví se naplnila.
Pane, nauč nás důvěřovat více tvému slovu a čerpat z něj posilu.
Jr 17,14–17 * Júd 11,16–12,4 (11,12–12,4)
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení