Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou.
Iz 44,3
Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu?“
Mt 21,15-16
Bůh mi žehná. To si chci dnes uvědomit. Tiší mou vyprahlost a žízeň. Prošli jsme pouští, abychom si svou žízeň – touhu po Bohu – uvědomili. Nyní je čas z pouště vyjít. Přijmout vláhu, která se na nás snáší. Někdy se nám zdá, že by bylo lehčí na poušti zůstat, žíznit, toužit, nehnout se z místa. Poušť byla důležitou zkušeností. Dnes je ale čas naučit se přijmout požehnání. Jak vnímám požehnání já? Spoléhám se na něj? Požehnání si mohu představit jako vodu proudící na vyprahlou zem. Voda působí, že vyschlé hrdlo vydá hlas a rozpraskané rty zvlhnou. Požehnání je jako doušek vody, který zažene mou žízeň, občerství mne. Umím se z něj radovat? Mám u Boha zapuštěné kořeny své duše? Přijímám každý den to, co mi dává?
Bože, děkuji ti za tvé požehnání a prosím tě, dej mi odvahu přijímat ho každý den.
J 12,12-19 * Fp 2,5-11 * Ž 22,23-32
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Evangelická církev metodistická