Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, (…) jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha.
Dt 8,12.14
Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?
1K 4,7
V životě se nám stává, že třeba i dlouho usilujeme o úspěch, dlouho v nějaké věci Pána Boha prosíme o požehnání a vyhlížíme jeho dobré dary. Víme, že bez Boží milosti jsme ztraceni, že jsme na Pánu závislí. Taková období nás učí pokoře a důvěře, spoléhání na Hospodina. Boží slovo nás varuje, že největší nebezpečí na nás paradoxně číhá až poté, co dobré dary obdržíme. Našemu srdci se snadno stane, že zapomene na Dárce a začne se pyšně vypínat, chlubit, jako bychom si požehnání vydobyli jen vlastním úsilím a moudrostí, jako by to byla naše zásluha. Takové počínání je ale duchovní sebevraždou. Vždyť zapomínat na Hospodina znamená opouštět pravý zdroj života, pramen živé vody.
Pane, jednej tak hluboko v mém srdci, abych ti byl za tvé dary vděčný a celým srdcem miloval tebe, Dárce darů.
2K 3,(9-11)12-18 * L 8,40-56
Zdroj: Ůvahy nad Hesly Jednoty bratrské: Evangelická církev metodistická