Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
Ž 139,11-12
A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy.
1J 1,5
Protiklady. Tma a světlo. Noc a den. A občasný zmatek v tom, co je co, k čemu směřujeme. Jednou je pro žalmistu tma něčím, co vyhledává, v čem se chce skrýt. Ale zároveň žalmista tuší, že se tak úplně ve tmě ztratit nechce. Sobě, druhým, Bohu. Ale právě v takové chvíli, v zažívané temnotě, která člověka sevře, obestře, chytí, se s novou silou obrací ke světlu, hledá je. Žádná temnota není tak temná, aby v ní nemohlo zazářit světlo. Boží světlo. A stačí jen jedno světélko zažehnuté vprostřed noci. To je jiskra naděje. Jak o tom kdysi zpíval Marek Eben: Pro případy nouze / nehledejme dlouze / světla zdroj, / mějme v každé době / trochu světla v sobě, / aspoň škvírku, / aspoň sirku…
Ty v nás, Hospodine, i kolem nás rozsvěcuješ světlo; rozsviť ho dnes i ve mně.
Jb 19,21-27 * L 22,24-30
Ůvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Evangelická církev metodistická