Nám lidem je blízké spoléhat na to, co sám dokážu. Na svou sílu. Na výtky, že se lid vlastními hříchy Hospodinu vzdaluje, reaguje prorok pokorně a vyznavačsky. Vzdalování je i naším nebezpečím. Pokorně se vrátit je i naší nadějí. Pán poslal svého Ducha, aby nás učil mluvit tak, že to bude druhým pomocí a povzbuzením. Vybízí ke zvídavému a pozornému naslouchání. Povzbuzuje, abychom to slyšené svým jednáním naplňovali. Pak skoro automaticky čekáme, že se všechno bude dařit, bude to fajn a skvělé. Prorok to prožívá jinak. Říká, že bude odolávat i v těžkých zkouškách, a věří, že ho v tom Pán posílí.
Uč mne, Pane, všemu potřebnému, prosím. Vystroj mne, abych se od tebe neodvracel.

J 16,5-15 * Sk 5,34-42