Hle, mně patří všechny duše.
Ez 18,4
V domě mého Otce je mnoho příbytků.
J 14,2
V alegorickém románu C. S. Lewise „Poutníkův návrat“ utíká hrdina z domova, kde jej tísní neustálé mluvení o „Majiteli“ oné země. A skrze spoustu peripetií, zklamání a slepých uliček dojde k Bohu, o kterém se s úžasem dozví, že je totožný s oním „Majitelem“. A přece je zcela jiný. Když mluvíme o Bohu jako o tom, kdo nás vlastní, můžeme zapškle zdůrazňovat příkazy a zákazy (a jsou opravdu od něho?), anebo podat svědectví o jeho lásce, péči, oprašování. Co prožíváme s Bohem? Důvěru a něhu? Je pro nás útěchou, že je naším majitelem? Nebo prožíváme sevřenost a touhu uniknout a schovat se? Kéž je náš vztah plný lásky!
Pane všemohoucí, dej, ať je pro nás tvá moc radostí a zárukou bezpečí.
J 13,1–15(34–35) * 1K 11,23–26 * J 19,1–16a
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení