Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.
Iz 66,13
Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.
2Te 2,16-17
Ať mluvíme o mužských a ženských rolích horem dolem, zvažujeme, jak a co je ovlivněno tou či onou kulturou, vsadil bych na to, že když malé dítě ve zdravě fungující rodině v jakékoli kultuře a společnosti potřebuje potěšit, utěšit, přitulit se, poběží za matkou. Dítě ví, jak utěšuje matka. Ví o bezpodmínečnosti útěchy, ví o bezpodmínečnosti přijetí. Ne že by otec nedokázal utěšit a přijmout, ale přece: vztah s otcem se vytváří později. Vztah s matkou začíná dávno před narozením. Kdy? To je tajemství. Otevřená mateřská náruč je pro dítě tou největší jistotou, pocitem absolutního bezpečí, nad které nic většího není. A takovou útěchu, přijetí, bezpečí nabízí Bůh. „Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.“
Uprostřed nejistoty, s otázkami, se strachem máme kam jít, Bože. Díky tobě.
Mt 8,5-13 * Ř 1,(14-15)16-17 * Ž 3
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Evangelická církev metodistická