Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu.
Ž 146,5
Vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.
2Tm 1,12
Máme důvod k vděčnosti a radosti. Je to tak. Dokonce je to tak, i když se v nás všechno vzpírá a křičí a radovat se nedovedeme. A je to tak, i když je v nás unavené ticho a slova žalmů a chval nám připadají ohraná a vzdálená. Naše momentální nálada a naše úspěchy a neúspěchy totiž nic nemění na svědectví Písma a na zkušenosti mnohých, že Hospodin je věrný, že je to on, kdo „utištěným dopomáhá k právu, hladovým dává chléb, osvobozuje vězně, otvírá oči slepým, sehnuté napřimuje, miluje spravedlivé, ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy a svévolným mate cestu.“ Blaze nám každý den, i když zrovna neslavíme, blaze nám, že máme ku pomoci tohoto Boha Jákobova, že máme naději. A proto:
Chval, duše má, Hospodina! Vím, komu jsem uvěřil, k tobě, Bože trojjediný, se obracím.
Ř 9,31-10,8 * L 5,33-39
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Evangelická církev metodistická