Praha – Politici opět otevřeli diskusi o tom, zda bude v Česku možné legálně usmrcovat nevyléčitelně nemocné, trpící pacienty. Poslankyně Věra Procházková (ANO), která chce do začátku příštího roku předložit zákon, jenž by do českého právního řádu zavedl eutanazii, uspořádala ve Sněmovně konferenci, na které vystoupili experti z evropských zemí, kde je eutanazie už uzákoněná.
V reakci na tuto poslaneckou iniciativu vydali děkani třech katolických teologických fakult v České republice, prof. PhLic. Vojtěch Novotný, Th.D, doc. ThDr. Rudolf Svoboda, Th.D., a prof. Ing. Mgr. et Mgr. Peter Tavel, Ph.D. společné stanovisko k záměru přípravy zákona.
Děkani vyjádřili smutek nad skutečností, že jsou lidé, kteří se ocitají bezvýchodné životní situaci a „volí únik dobrovolným ukončením vlastního fyzického života. I jediný takový sebezničující čin je s fatálním výsledkem“.
V dokumentu se konstatuje, že v České republice je evidována sestupná tendence v celkovém počtu dokonaných sebevražd. To vedlo k rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, aby zveřejnilo akční plán prevence sebevražd, v němž se deklarovalo, že je žádoucí předcházet sebevražednému jednání.
„Zamýšlený zákon o asistované sebevraždě a aktivní dobrovolné eutanazii se zdá jít přímo proti této národní strategii,“ vyjádřili svou obavu představitelé univerzit.
Stav trvalé a nesnesitelné tělesné bolesti bez naděje na zlepšení zdravotního stavu podle autorů textu nemusí a nemá v České republice existovat, „neboť naše zdravotní péče, je-li poskytována adekvátně, má potřebné řešení i pro veliké útrapy.“
Východiskem ze situace, kdy pacient trpí, není v jeho usmrcení, ale v rozvoji paliativní léčby a péče o seniory. A proto připravovaný zákon, ať už bude jeho znění jakékoli, nepovede ke zmírnění situace trpících, nýbrž legalizací usmrcení, tvrdí děkani.
Varují, že zapojením zdravotnického personálu do asistované sebevraždy nebo do aktivní dobrovolné eutanazie by přineslo změnu vztahu mezi lékařem a pacientem a výsledkem by bylo, že snaha zdravotnického personálu by nevedla „výlučně ke zmírnění utrpení terminálních pacientů, nýbrž – v některých případech – k jejich vědomému (sebe)usmrcení, tedy pravému opaku toho, co je definičním znakem terapie a základním kamenem lékařského étosu,“ píše se v dokumentu.
V parlamentu před časem debatovali i odpůrci eutanazie z lékařského a hospicového prostředí. Ti upozorňují na to, že nevyléčitelně nemocní už dnes, právě díky rozvoji paliativy, netrpí tak, aby museli z tohoto světa odcházet předčasně a s pomocí lékaře.
Procházková Právu řekla, že si chce především poslechnout argumenty expertů ze zemí, kde mají s eutanazií zkušenosti. „Čekáme na jejich rady. Do konce roku bych pak měla zákon předat legislativcům, v únoru by mohl být načten,“ sdělila Právu Procházková. V debatě uvedla, že k napsání zákona ji vedly dlouholeté zkušenosti anestezioložky a záchranářky, ale i z osobního života. „Když zemřela moje matka, řekla jsem si, že takovou smrt, jako měla ona, nikomu nepřeju,“ řekla.
Spolutvůrce zákona, pirátský poslanec Lukáš Bartoň, zdůraznil svobodu volby.
„Žádný lékař nebude mít povinnost eutanazii provádět a pacient může učinit svou žádost pouze na základě všech informací o možnostech v terminálním stadiu nemoci. Pacient nesmí být při svém rozhodování pod tlakem finančním ani žádné zájmové skupiny a zákon musí mít pojistky proti zneužití.“
Mezi odpůrce eutanazie patří například přední odborník na onkologii a hematologii Pavel Klener. „Nejsem zastáncem eutanazie z mnoha důvodů. Lékař má pacienty zachraňovat, ne zabíjet,“ řekl Právu. Podle něj se dá tento institut zneužít. „Argument svobodného rozhodnutí například u pacientů s Alzheimerovou chorobou nefunguje,“ dodal. Moderní medicína si podle něj už umí s bolestí a utrpením poradit.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 2. prosince 2019 Foto: Pixabay – ilustrační