Když vypukla válka na Ukrajině spojená s brutální genocidou Ukrajinců, znovu jsem si pokládal otázku, kde s v ruském vedení bere tolik zla a bezcitnosti? Tolik lži? Proč nejen vojenská agrese, ale proč genocida? S tím souvisí další otázka – proč ani to, čeho jsme nyní svědky, nevede přívržence Ruska ke změně postojů? Jak se ještě někdo může hlásit ke komunismu?
V minulosti jsem četl různé ruské autory, dějiny Ruska mě dlouhodobě zajímají, nicméně v poslední době jsem narazil na vynikající dvoudílné dílo Dějiny Ruska 20. století. Editorem je profesor Andrej Zubov, který byl nedávno nucen uprchnout ze své země, a pokud vím, žije nyní v Čechách a přednáší na Masarykově univerzitě v Brně. Na knize se podílela řada vynikajících ruských akademiků a historiků, dostáváme tedy na ruské dějiny minulého století jedinečný pohled zevnitř. A je to pohled často šílený, který ovšem zároveň čtenáři poskytne hlubší porozumění, proč Putin a spol. dělají a komunikují tak, jak to vidíme. Proč zvrácenosti, krutosti a lži nejsou problémem nebo něčím, za co by se Putinův režim styděl, nebo co by dokonce zakrýval.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Pokání a změna slovníku
To, co Rusko hluboce ovlivnilo, je jeho děsivá komunistická a bolševická minulosti. Minulost, ke které genocida patřila. Rusko se se svojí komunistickou a bolševickou minulostí ale nikdy nerozešlo, a proto ho stále hluboce ovlivňují bolševicko-komunistické kořeny. Jedna ze zásadních věcí, která vysvětluje zvrácenost komunismu, je fakt, že komunismus měl nahradit křesťanství. Jak konkrétně, to popisuje Zubov a další. Začtěme se do jejich myšlenek.
S člověkem, kterého křesťanská morálka označuje jako „nepřítele božího“, „hříšníka“, komunisté počítali jako se svým stoupencem a přívržencem. Proti přikázání „cti otce svého a matku svou“ postavili komunisté heslo „rozbití starého světa od základů“, světa, jež byl vytvořen rukama předků, otců a matek. Lásku k vlasti nahradili heslem „dělníci nemají vlast“. Proti přikázání „nepožádáš statku bližního svého“ komunisté postavili výzvu k „úplnému zrušení soukromého vlastnictví“. Tj. odebrání veškerého majetku, který nashromáždil člověk sám a jeho předci. Přikázání „nepokradeš“ vystřídalo heslo „kraď nakradené!“. Místo přikázání „nesesmilníš“ komunisté ve stopách Komunistického manifestu z roku 1848 proklamovali přání zavést „společenství žen“ a zrušit „buržoazní“ rodinnou morálku: „Buržoazní řeči o rodině a výchově, o něžných vztazích jsou odporné.“ (Komunistický manifest)
Namísto dobra, zachovávání míru a očekávání odměny od Boha komunisté vedli k nesmiřitelnému boji s nepřáteli jejich učení, k „světovému požáru“ války až do vítězství komunismu na celém světě a ke spojování všech nadějí pouze stranou a jejím vůdcem, jež jsou „rozumem, ctí a svědomím všech pracujících“.
Lež, principiálně zakázaná, neboť otcem lži je satan, se pro bolševiky stává nejen možností, ale každodenní normou. „Základ, pilíř, půdu, a především neustále fungující zbraň bolševické vlády představuje lež,“ zapsala si Zinaida Gippiusová do svého Petrohradského deníku v listopadu 1919.
Na místo absolutní božské Pravdy komunisté kladli relativní lidskou, „třídní“, „proletářskou“ pravdu. A protože „rozumem, ctí a svědomím“ je jejich vůdce, bylo pro komunisty to, co on pokládal za dobro, dobrem, to, co pokládal za pravdu, bylo pravdou a to, co pokládal za zlo, bylo zlem.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Úspěch
Leninovi se dělalo doslova fyzicky zle ze všeho, co bylo spojeno s Božím jménem. V dopise Gorkému v listopadu 1913 napsal: „Veškeré náboženské ideje, jakákoliv idea nějakého pánbíčka, jakékoliv koketování s pánbíčkem je absolutně nepředstavitelná ohavnost.“ V projevu na III. celoruském sjezdu Komsomolu roku 1920 řekl: „Naše morálka je plně podřízena zájmům třídního boje proletariátu. Naše morálka je odvozena od třídního boje.“
Největší překážku pro světový třídní boj tvořilo společenství upřímně a hluboce věřících lidí.
Tolik Zubov a další ruští historikové. V době, kdy se stále více ozývají pro-ruské hlasy, je třeba znovu sdílet, že současné Rusko je zlo. Nikoliv jeho lidé, ale jeho vůdci, kteří mají vliv. Máme co do činění se zlem, které se nezastaví absolutně před ničím – viz uvedené texty. Se zlem, které nenávidí život a stejně tak dárce života.
Dokud se Rusko nezřekne své minulosti a neprojeví lítost, nemůže být jiné. Bude nadále páchat zlo do té míry, do které mu to projde. Proč? Protože zlo a s tím související viny již nelze změnit, ale můžeme je pojmenovat a zříci se jich. Pokud to neuděláme, budeme je dělat stále znova. Tak jako současné Rusko na Ukrajině. Dělá jen to, co dělalo vždy.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 24. října 2022 Foto: Wikimedia Commons – Vladimir Iljič Lenin
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.