Vyrůstal jsem polovinu života ve světě propagandy, která se šířila především z tehdejšího SSSR (Sovětského svazu). Na kdejakém kopci byl plakát vybízející, aby se dělníci a rolníci spojili a zaslibující, že ze SSSR bychom rádi zůstali navěky. Nějak jsme si tehdy zvykli, že režim lže, zároveň toto jen málokdo vyřkl nahlas. Postupně se k nám ale začala dostávat západní demokracie, která se projevovala mj. tím, že se dala nahlas říkat beztrestně pravda. Vzpomínám si, jako kdyby to bylo včera, jak zhruba měsíc po listopadové revoluci přijel na Václavské náměstí náklaďák s plnou korbou Solženicinova Souostroví Gulag. Tehdy se jednalo o dvě knížky, které stály 150 Kč, což nebylo úplně málo. Lidé se ale o to skoro prali. Chtěli jsme si přečíst do té doby zakázanou pravdu o represích v Rusku. Zároveň jsme se opájeli pocitem, že nás nikdo za koupi této knihy nebude uzurpovat. Tehdy bych nevěřil, kdyby mi někdo řekl, že po 25 letech budou ve vládě komunisté zpochybňující vraždu M. Horákové, že mluvčím prezidenta bude bývalý redaktor komunistických novin a že nemalá část České společnosti ale i politické reprezentace bude koketovat s bývalým důstojníkem KGB – současným ruským prezidentem. Už nad námi nevládnou výzvy, aby se dělníci a rolníci spojili, slova o „věčných časech“ najdeme spíše ve Zjevení než na rudých plakátech, ale něco se pokazilo. Dostáváme se do vlivu podobné, zároveň ale mnohem rafinovanější desinformační kampaně, která má svoje zdroje na sociálních sítích a různých pochybných webech.
Bývalý redaktor Týdeníku Respekt M. Šimečka přirovnává současnou dezinformační kampaň k „vynálezu“, který se zrodil v Německu dávno před Hitlerem – tzv. lžitisku (Lügenpresse). Hitler z něj pak udělal nástroj hromadného ničení pravdy a demokracie. Zdroje této kampaně namířené především proti zemím EU vidí autor v Putinově Rusku, které si v uvnitř EU buduje tzv. trojské koně, přes které si může snadněji prosazovat svoje zájmy a např. ovlivňovat volby aby se k moci dostali politici přiklonění k Rusku (Respekt, mimořádné vydání, březen 2017, s. 9)
Citovaný autor si všímá souvislosti mezi současnými populisty, fašisty a nacionalisty. Onou souvislostí je nenávist vůči novinářům. Nazývají je nepřátelé lidu (Trump), zkorumpovanou pakáží (Babiš), špinavými prostitutkami (Fico). Současný prezident Zeman pak zná dokonce dva druhy novinářů. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládá za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdá. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. Ať vezmete kohokoli z citovaných, ale i další, pak se jedná vždy o lidi usvědčené novináři ze lži. Místo aby díky těmto obviněním – pokud se prokáží, rezignovali, přechází do protiútoku a napadají svobodný tisk. Jde o to, že právě svobodných médií se populisté bojí. Nejdříve se díky nim dostanou k moci a pak je zlikvidují. Otázkou je, zda svobodná média tento útok v době nedaleko budoucí přežijí. Pokud nikoli, pak padne jeden ze základů demokracie, což by nepochybně mnohým vůbec nevadilo. Jak říkají „zase by tu byl pořádek“. Zmizela by zkorumpovaná pakáž (jak tvrdí Babiš), špinavé prostitutky (jak tvrdí Fico) nebo normalizační komunistická práčata (Zeman)
Smutné pro mě je, že těmto trendům podléhá i řada křesťanů. Proč? Jedním z důvodů je všeobecně sdílená averze vůči EU. Ano, v EU je leccos nedobrého a Evropa, stejně jako celý svět má mnoho problémů. O tom bylo napsáno mnoho stran. Křesťané zcela správně nesouhlasí s mnoha etickými věcmi, které EU komunikuje a se kterými přichází. Zároveň je Evropa stále jedním z míst na světě, kde je svoboda slova, tisku, kde stále ještě existují demokratické volby a politická soutěž, kterou u nás např. nezlikvidovala ani smutně proslulá opoziční smlouva. Stále jsme na kontinentě a v zemi, kde ti, kdo se proti některým zákonům postaví, nekončí ve vězení. Jak známo, toto absolutně není něčím samozřejmým. Ano, děje se zde mnoho nepravosti, ale stále nejsme v Rusku, kde se likvidují novináři a neexistuje opozice, ani v Číně, ani v jiných polo – totalitních režimech. To, že se někteří touží od těchto zemí inspirovat, co se politiky týká, je dost hrozné. Tyto a další podobné země pro Evropu nemohou, co se politiky týká, být inspirací. Např. se podíváme na vztah Ruska k západní civilizaci, potom Rusko nebylo vystaveno určujícím historickým fenoménům západní civilizace: Římskému katolicismu a reformaci, feudalismu, renesanci, expanzi do zámoří a kolonizaci, osvícenství a vzniku národních států. V Ruské zkušenosti téměř zcela chybí tyto rysy západní civilizace: Odluka církve od státu, vláda zákona, společenský pluralismus, zastupitelské orgány a individualismus. (Huntington S., Střet civilizací) Rusko nemá zkušenosti s demokracií.
Ano, lidé mnozí lidé jsou s Evropou nespokojení, jenže alternativa není její rozklad ani inspirace Ruskem nebo Čínou, tedy velmocemi, pod jejichž křídla nás vede současná hlava státu.
Je házením hrachu na zeď psát, že jedním z obrovských posunů v komunikaci je vliv sociálních sítí. Pokud si např. chcete udělat představu o současné politické situaci a hlavně o jistých souvislostech, pak vám nestačí tu a tam nějaká zpráva, ale musíte si přečíst pár erudovaných komentářů. Nemusíte s nimi souhlasit, můžete s jejich autory diskutovat, ale nějak je musíte brát v potaz a to chce čas a přemýšlení.
Nebo si můžete udělat „představu“ díky sdělení na Twitteru od jednoho bývalého studenta, který ani nebyl schopen dokončit jedno z pražských gymnázií, pak po absolvování soukromého gymplu (státní nedodělal) nedodělal VŠ aby se pak se stal dopisovatelem komunistických Haló novin a posléze redaktorem Blesku. Asi nemusím dodávat, komu nyní dělá mluvčího… Problém je, že výkřiky onoho zoufalce, který se nikoli díky svým schopnostem stal známým, mají pro mnohé stejnou nebo dokonce větší váhu než desítky vynikajících komentářů. Chce se napsat štěk jako kniha, popěvek jede, jede, mašinka jako Libuše. Rozdíl je v tom, že štěk a jede, jede mašinka, je pro mnohé srozumitelnější. Otázka je, jak se proti tomuto primitivismu bránit.
Nemám řešení a chci se vyhýbat frázím. Zároveň ale vidím, že by to měli být křesťané, kteří přichází s alternativou a nadějí. Kteří neskočí na lep kdekterému ideologovi a hoaxu. Kteří se nestanou šiřiteli falešných zpráv. Kteří dokáží přinášet do svého okolí alternativu některým scestným návrhům Bruselu. Alternativa ale není směrem východ…
Výkonný ředitel Střediska bezpečnostního a strategického výzkumu lotyšské Národní akademie obrany J. Berzinš, napsal: Ruský pohled na vedení moderní války je založen na tvrzení, že hlavním bojovým prostorem je mysl. Myslím, že Berzinš má pravdu. Boj se vede o naší mysl. Kdo ovládne mysl, ovládne člověka a v posledku národ. Kde zavládne chaos, tam je snadnější cesta k ovládnutí mysli lidí. A pokud lidé propadnou anti – západní hysterii, pak se máme na co těšit. A přesně o to mnohým jde.