Každou neděli slyší svého otce, „jak by věci měly být“. Celý týden pak mají možnost porovnávat kázání s realitou, což někdy nedopadne v otcův prospěch. Zvláště v období dospívání mu to někdy dají pěkně „sežrat“. A někdy nejen v dospívání, zvláště je-li rozpor kázaného a žitého příliš velký.
Někdy cítí tlak, protože jako „kazatelské děti“ by měly být přece jen o trochu vychovanější než „obyčejné děti“.
Někdy vypomáhají rodičům s nejrůznějšími službami ve sboru, které by si ale samy nevybraly. Ale „někdo to přece dělat musí“ a otcova rodina „má být vzorem“.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Rozbuška a další mutace covidu-19
Někdy jsou svědky, jak rodiče dostávají do těla od některých svých bratří a sester, a musí to spolknout, byť se v nich občas vaří krev. Zároveň jsou ale někdy svědky, že si servítky neberou ani jejich rodiče…
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Čas od času se proti své vůli musí stěhovat, nechat doma staré kamarády a jít do neznámého města, sboru a kolektivu.
Někdy jsou svědky, jak jejich otec vypadá jak tělo bez duše. Přesně nechápou, proč. Jen tuší, že něco je špatně. Občas zaslechnou, jak si rodiče povídají o některých věcech ve sboru a jak je něco moc bolí. Jen přesně nevědí, o co jde.
Mnoho večerů nevidí svého otce, který často někam jde nebo jede. Občas je to úleva, protože táta bývá podrážděný, ale občas jim táta chybí.
Když přichází krize víry, cítí se tím tak trochu vinny, protože „kazatelské dítě by přece nemělo pochybovat“, když je přímo u pramene.
Občas se dostanou na členské shromáždění a tam zírají, že z některých „tetiček a strýčků“ se stávají tety a strýcové, kteří mají nabito hodně ostrými patronami, jež míří na jejich rodiče.
Jejich obrácení se bere jako samozřejmost, ale ony samy nejlépe vědí, že to nic samozřejmého není.
Čas od času slýchávají řeči o tom, jak právě děti kazatelů odpadly od víry, „protože se táta oženil s církví“.
Někdy příliš brzy poznají nejen krásu, ale i stinnou stránku církve, a ne vždy jsou to schopny náležitě zpracovat.
Ve škole se někdy u spolužáků setkají s despektem, když mají sdělit profesi svého otce. Mít „fotra černoprdelníka“ je přece k popukání, ne?
SOUVISEJÍCÍ – Dávid Novák / O zlu, zlých a slušných lidech
Časem pochopí, že práce/služba jejich otce se netýká jen jeho, ale celé rodiny, tedy i jich.
Někdy zažijí, že táta dokáže trávit celé hodiny pastoračními rozhovory, a na ně si čas nenajde, anebo jen velmi málo.
Mohl bych pokračovat, ale nebudu. Třeba to jednou budou číst moje děti, něco doplní, něco škrtnou, s něčím nebudou mít zkušenosti. Netvrdím, že vše popsané musí být vždy realitou, a už vůbec netvrdím, že všechny body zakusila naše rodina na vlastní kůži. Přes všechno, co jsem popsal, mohu říct, že většina kazatelských dětí, které jsem poznal, víru zachovala, a tak, jak je znám, jsou to většinou fajn lidé.
Snad i proto, že vše je milost, nikoli samozřejmost, a to včetně toho, když kazatelské dítě uvěří, někdy navzdory tomu, jak blízko u zdroje se nachází.
Autor: David Novák Další články jsou na blogu autora Datum: 9. prosince 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.