Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“ On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí.“ Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího! Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ Mk 10, 17 – 27
Asi každý by chtěl mít tak dobře vychované děti, jako byl mladík, který se setkal s Ježíšem. V textu čteme, že byl dobře zajištěný, navíc byl zřejmě velmi slušný – alespoň si to o sobě myslel. Dodržoval desatero a to dokonce od svého mládí. Pokud to byla pravda, pak ke svému majetku jistě nepřišel nějakou pochybnou cestou. Představte si, milí rodiče, svoje děti za 10, 20 let, jak přijíždějí v neděli před sborovou budovu, vystupují z krásného Land Roveru nebo Mercedesu, po shromáždění vás zvou na oběd nikoli do místní knajpy U Drsnejch, ale do Imperialu. Když vidíte jídelní lístek a hlavně ceny a cítíte závrať, tak vás stále dokola napomínají, dívej se na jídlo, ne doprava – na cenu. Když čekáte na příchod číšníka, marně si vzpomínáte, kdy vaše děti zlobily, protože jsou jako mládenec z tohoto příběhu – od mládí dodržovali desatero, tedy poslouchali a dělali, co měli. Krásné pomyšlení. Skoro takto na mě působí bohatý mladík.
Tento mladík se doslechne, že v okolí se pohybuje známý rabín, a tak za ním zajde, aby si možná potvrdil to, co si o sobě stejně myslí. Potvrdit, že je dobrý, zbožný a schopný. Slušný a nábožensky založený člověk se ptá, co má dělat, aby získal věčný život a aby poznal Boha. Jenže on od malička slyšel, co má dělat. Má žít zbožný život, tedy se ptal na to, co dělal a co věděl. Podobně křesťanství vnímají mnozí lidé i dnes. Pokud budeš žít slušně, což znamená dodržovat desatero, jsi křesťan. Pokusme se nad tím ale chvíli přemýšlet. Jednalo se o zbožného žida, a proto se nabízí otázka, skutečně to nevěděl? Pochopitelně, že mladík věděl, nebo si myslel, že ví, co má dělat, aby získal věčný život! Od mládí slyšel, dodržuj příkazy. Tedy spíše než o otázku se jednalo o potvrzení své dokonalosti.
Sice je podivné, že by mladík skutečně dodržoval všechna přikázání, zřejmě mu trochu chyběla soudnost, ale možná si to myslel. Přes to mu Ježíš neřekne, že si vymýšlí. Protože se později píše o jeho bohatství, Ježíš nijak nezpochybňuje, že ke svému majetku přišel poctivě. Skutečně se tedy jednalo o slušného a spořádaného člověka. Ježíš vyslechne jeho povídání a jeho otázku a pak mu dá drsnou odpověď: Jdi a rozdej svůj majetek. To zní dost šíleně a hlavně zcela mimo realitu. Je zde ale jeden významný moment. Ježíš nikde neříká, že majetek a potažmo úspěch jsou hříchem, chybou. Nijak mládenci nevyčítá jeho bohatství a úspěch. Nemá myšlení některých lidí, že kdo je bohatý, určitě to někde musel nakrást. Stejně tak chudoba není známkou ctnosti. Pointa je v něčem jiném než v majetku.
Když vidím mladíkovu dokonalost, pak jednak vím, že já ji nemám a jednak mi to připomíná otázku, kterou bych rád položil lidem, se kterými se stýkám, kteří jsou dobře zabezpečení a jsou i svým způsobem slušní. Možná by někteří podobnou otázku dali i mně. Někdy bych se zeptal, jste skutečně tak dokonalí, jak vypadáte? Asi bychom slyšeli něco v tom smyslu, že nikoli, že každý má nějakou vadu na kráse. Mnozí lidé jsou krásní nebo napohled dokonalí proto, že vynakládají spoustu energie na zakrytí svých vad. Jenomže když se podíváte na kohokoli včetně sebe samých, nebo například mne dostatečně zblízka, pak zjistíte vady a nedokonalosti a to nejen na kráse, ale i na charakteru. Mladík vypadal krásně, ale Ježíš jde v rozhovoru pod povrch.
Nejde o to dávat celému svému okolí najevo, že mám problémy, zároveň ale v každém člověku je něco, s čím zápasí, co si velmi pečlivě skrývá a za co se stydí. A každý člověk někdy více či méně pracuje na tom, aby svoje nedostatky skryl. Neskryjeme vyražené přední zuby, ale skryjeme jiné oblasti. Mladík nahodil masku dokonalosti a evidentně mu to před lidmi vycházelo. Problém je v tom, že tuto hru lze hrát s lidmi, ale ne s Ježíšem. Proto mu Ježíš říká, jdi a prodej majetek. Neříká, že majetek je špatný, ale pro něj byl majetek problém. Pro někoho jiného může být problém něco jiného. Když člověk přichází ke Kristu, pak je lepší nechat svoje pomyslná líčidla ve stole a přijít takový, jaký jsem. A to mladík neudělal…
Možná znáte jméno S. Covey. Kdysi napsal bestseller 7 návyků vysoce úspěšných lidí. Kniha se stala učebnicí špičkových manažerů ale i obyčejných lidí. Autor mj. hovoří o životních prioritách, o uspořádání si určité hierarchie hodnot. Mj. tvrdí, že jen a pouze to, co máme v životě na prvním místě, určuje vše ostatní. Nejsou to první tři ani dvě oblasti, ale jen jedna. Pro mladíka, se kterým se setkal Ježíš, to byl majetek a úspěch. Když už mladík cituje desatero a svůj dobrý pocit z toho, jak jej zachovává, jak je vlastně dobrý, pak zapomíná na nejdůležitější přikázání – nebudeš mít jiné bohy mimo mne, anebo řečeno v jiné podobě, miluj Boha svého z celé své duše, mysli a síly. Láska k Bohu předchází poslušnost. Je to jako s dětmi. Nechceme pouze jejich poslušnost, ale i proměnu jejich vnitřní motivace. Ježíš vlastně říká, tvůj slušný život skutečně není cesta k tomu, abys mě poznal. To co chci, je, abys miloval Boha. Pro mladíka byl na prvním místě vztah k majetku. Nebo jinak napsáno, mladík svoji důvěru vložil v majetek a úspěch. Opět zdůrazňuji, že problém není majetek, ale priority. Moje otázka je, co je v mém životě na prvním místě. To a nic dalšího totiž určuje vše další.
Jiná věc je, že mladík přichází za Ježíšem a ptá se ho… úspěšní a bohatí lidé jsou na první podhled ti poslední, kteří připouští problémy. V nějakém interview ano, jistě řeknou, že nejvíce si cení lásky a zdraví, ale přesto nevypadají, jako ti, kdo mají problémy. Jenže podobné je to i s námi. Většinou patříme ke středním vrstvám, žijeme na jistém standardu, neděláme nějaké hrozné věci, desatero v zásadě asi taky leckteří z nás dodržují. Přesto ale čas od času poznáváme, že to není ono. Stejně tak mladík v určitém momentu pozná, že přes to, že splňuje vnější požadavky, jak by měl vypadat dobrý a úspěšný člověk, tak že mu něco chybí. Něco, co nedokáže naplnit majetek, úspěch, prestiž a ani schopnosti, díky kterým se k majetku dostal. Je to jakási černá díra v duši, kterou může zaplnit jen Ježíš a kterou nezaplní nic většího než Kristova láska.
Nakonec je zde otázka majetku. Bible považuje majetek za požehnání, za dar od Pána Boha. Nevyvyšuje askezi. Přesto ale o majetku mluví často a třeba dodat, že varuje, nebo lépe řečeno nabádá k jeho moudrému používání. V naší duši je jakési čidlo, které reaguje velmi rychle na majetek. Proč si to myslím. Protože je jen málo věcí, kvůli kterým by lidé byli schopni udělat skoro všechno. Svým způsobem bych to chápal, kdyby šlo o život, ale o život ani nic vážného jít nemusí, a přesto vidina majetku, bohatství, peněz nám někdy zatemňuje mysl a není snadné tomuto odolat. Víme, že to není správné, že existují důležitější oblasti, které navíc koupit nejdou, ale stejně na nás tlak vydělat, mít víc, má někdy vliv. A zřejmě toto byl problém i mladého muže, který přišel za Ježíšem. Ježíš říká, že bohatý těžko vejde do Božího království. Měřeno tehdejším standardem, pak je to těžké pro nás všechny, protože v porovnání s tehdejším, ale i nynějším světem bohatí většinou jsme. A starost o majetek i o jeho zachování, někdy jeho rozmnožení prostě energii bere, navíc někdy nedovoluje, abychom se starali o Boží věci. Co je tedy řešení? Nikoli chudoba, ale postoj, že mi peníze nediktují, že je moudře spravuji, že s nimi hospodařím jako s darem od Pána Boha.
Ježíš nakonec natvrdo říká, že bohatství není vůbec snadné zvládnout. Neříká, bohatí jsou zlí, ale nemají to snadné. Není snadné majetek získat, je ještě těžší ho zvládnout, nepodlehnout jeho vábení.
Zde by příběh mohl končit, ale čteme pokračování. Ježíš mládence neodsuzuje, nekritizuje, ale doslova čteme, že na něj s láskou pohleděl. Podobná vyjádření v Bibli moc často nečteme… proč? Když se tento příběh odehrál, Ježíšovi bylo zhruba 31 let. I on byl relativně mladý. I on byl bohatý, dokonce mnohem více, než mladík. Jenže on se svého bohatství vzdal a to kvůli nám, ale i kvůli mladíkovi. Obětoval sám sebe na kříži, za jeho, za naše hříchy. Jako by říkal, jsem ten nejbohatší vladař, který kdy žil a vzdávám se všeho kvůli tobě. Je-li něco mezi tebou a mnou – a u tebe je to majetek, vzdej se toho, a získáš věčný život, poznáš mě zcela nově. Zároveň získáš i nový pohled na úspěch, na majetek. Poznáš tyto věci jako něco, co ti nediktuje, z čeho se sice raduješ, ale co pro tebe není Bohem, kolem čeho se netočí tvůj život. Získáš skutečnou svobodu…
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 12. prosince Foto: Wikimedia Commons – Ježíš a bohatý mládenec
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.